V posledních letech velmi často slýchávám o vysoké nezaměstnanosti, narůstající neochotě lidí pracovat, růstu nezaměstnanosti mladých a podobných problémech. Ve středu jsem měl možnost pobavit se s majitelem restaurace Hybernia o aktuální situaci na trhu práce v gastronomii. Rozhovor s ním mě přivedl k zamyšlení nad současným stavem trhu práce v ČR.

Pokud přihlédneme k Obecné ekonomické teorii (OET), chovají se trhy velmi rigidně ke změně podmínek v ekonomice. Řečeno jednoduše, lidé reagují velmi negativně na jakékoliv plošné snižování mezd (i kdyby byly mzdy sníženy všem pracovníkům stejně). Pokud chce firma ušetřit mzdové náklady, musí jít cestou propouštění zaměstnanců a zachování mezd zbytku. Tím vlastně dojde ke snížení pracovního kapitálu ve firmě a roste tlak na zvyšování produktivity práce. Z mikroekonomického pohledu vypadá vše výborně, firmě roste produktivita při zachování výše mezd a dokonce snížila celkový objem mzdových nákladů. Firma se tedy ze svého pohledu chová efektivně. Z podhledu makroekonomického ale firma vyprodukovala jeden vedlejší produkt, se kterým se musí popasovat někdo jiný a který celý systém zatěžuje. Tím produktem je samozřejmě nezaměstnanost.

Z nějakého mě neznámého důvodu si většina lidí stále myslí, že by stát měl zajistit práci každému. Doby utopického socialismu jsou ale již za námi a racionálně uvažující člověk přeci nemůže očekávat neustálou pomoc od státu. Stát je prostředník, který stojí v pozadí ekonomiky, kontroluje její správný chod, povzbuzuje růst při stagnaci a tlumí růst při přílišné expanzi. Naprosto souhlasím se zavedenými institucemi pro boj proti nezaměstnanosti, ale na druhou stranu musím apelovat na pohodlnost občanů. Mějte vůli se vzdělávat, mějte odvahu se dál rozvíjet. Zvýšení flexibility (ve smyslu rekvalifikace) pracovní síly by velmi pomohlo k řešení současného poklesu spotřebitelské poptávky. Se zvýšenou strukturální nezaměstnaností jsou spojené vyšší výdaje státu, nižší příjmy obyvatel a tak se spirála točí dál a dál.

Abych nebyl tak kritický k českému trhu práce, musím dodat, že se situace v novém století velmi změnila. Mnoho firem dokonce aplikovalo plošné snížení mezd všem zaměstnancům, ač se tohoto nástroje bály jako čert kříže.  Světe div se, tento nástroj alespoň v omezené míře fungoval. Ano nelze popřít, že došlo ke snížení reálné mzdy, ale bez dalšího nárůstu nezaměstnanosti. Odbourávání paradigmatu „nesnižování mezd“ bylo velmi důležitým krokem k efektivnějším trhům práce. Pokud se nová generace pracujících naučí nespoléhat se na pomoc státu a být nezávislí, flexibilní a přizpůsobiví k podmínkám na trhu práce, věřím, že můžeme ve středu Evropy vytvořit silnou ekonomiku chytrých a schopných lidí.