Inspirací pro další článek je pro mne nedávná aktivita okolo tzv. karbonové bubliny. Jedná se o vše spojené s těžbou a spotřebou fosilních paliv. Článek, který mne zaujal publikoval známý americký politik Al Gore. Podle něj se současný svět nachází na pokraji další velké spekulační bubliny, která čeká na splasknutí. Podle něj jsou ceny fosilních paliv vysoké a investoři jim nadále věří a alokují do nich svá aktiva. Nelze ovšem zapomenout ani na problém emisních povolenek, které mají s tímto problémem co dočinění. Celosvětová hnutí se zároveň snaží stanovit limity na omezování vypouštění CO2 a tím zmenšovat vliv lidstva na životní prostředí.

Podle Gora se globální ekonomika pomalu dostává do situace, kdy fosilní paliva začínají být vytěsňována obnovitelnými zdroji či atomovou energií. V energetice je velmi dobře cítit narůstající vliv obnovitelných zdrojů energie. V ČR je penetrace zelené energie dokonce na úrovni 10%, což je daleko za postupným cílem. Máme vlastně vyčerpanou kvótu pro solární energii až do roku 2020. Obecně problémem masivního nasazování obnovitelných zdrojů energie je jejich nestálost. Klasické elektrárny mohou do sítě dodávat stabilní výkon nepřetržitě, obnovitelné zdroje mají výkyvy, které by při jejich masivním nasazování mohou způsobovat velmi nežádoucí kolísání napětí v síti. S vývojem nových pokročilých algoritmů je ale možné zapojení stále většího množství nejistoty a zvyšovat podíl penetrace obnovitelných zdrojů energie.

Dalším faktorem omezení významu např. uhlí je přechod některých států (např. USA) na těžbu břidlicových plynů. Důsledkem je tak dlouhodobý propad cen uhlí a problémy na ostravsku, kde OKD uvažuje kvůli nerentabilitě o zavření dolu Paskov. Fenoménem nového tisíciletí tak může paradoxně být velmi rychlé omezování závislosti na fosilních palivech a přechod k čisté formě výroby energie.

Investoři by podle Gora nyní měli ve svých portfoliích v první řadě identifikovat uhlíková aktiva a alespoň odhadnout, jakému riziku v souvislosti s nimi čelí. Akcionáři by se vedení společností měli ptát na to, jaký objem fosilních paliv hodlají ve svých firmách pálit, zda mají přehled o tom, jaký je skutečný náklad využívání těchto paliv a jak závislost na nich ovlivňuje jejich dlouhodobé plány.

 Investoři by se při posuzování rizika svých potfólií měli zaměřit na:

• Identifikace aktiv vázaných na fosilní paliva v portfoliích nebo alespoň riziko vlivu carbon assets na stávající a budoucí investice.
• Zapojení exekutivy firem do ocenění aktiv vázaných na fosilní paliva nějakou stínovou cenou. Uvažovat kolik bude společnost spalovat a kolik to bude stát, pokud by došlo ke zpoplatnění emisí atp. Snaha o přechod k nižší spotřebě fosilních paliv (přechod k tzv. low carbon economy)
• Podobně by se měli chovat samotní investoři, a to zejména co se týče zajištění proti uhlíkovému riziku a zbavování se aktiv vázaných na fosilní paliva. Investovat do nízkouhlíkových až naprosto zelených investic (investice do soláru, větru, geotermálu –), investice do budov (izolace, hromosvody, chytré měření teploty a další), transport (motory, elektrická auta, optimalizace letecké dopravy). To vše může přispět k omezení závislosti na tato aktiva.

• Na závěr se zbavovat aktiv závislých na fosilních palivech. To je nejjistější cesta, jak se zbavit rizika spojeného s fosilními palivy a uhlíkem obecně. Přechod může být obtížný a zabrat několik let. V první řadě je nutné se zbavit nejvíce závislých aktiv, které budou zasaženy nejdříve.

John F. Kennedy řekl, že pokud provedeme ihned nějaké kroky, nese to sebou náklady a rizika, ta jsou ale mnohem větší v případě, že jednat nebudeme. Posun k nízkouhlíkové budoucnosti bude pro globální ekonomiku znamenat revoluční změnu. Pro investory to představuje příležitost pro mimořádné zisky. Musí ale věnovat pozornost popsaným rizikům, která s časem rostou. Pasivita už zodpovědným chováním není.